Zpovědní zrcadlo pro děti

Vzpomínáš si, milé dítě?

Pán Ježíš vyprávěl krásné podobenství:

Hodný tatínek měl nehodného syna. A tomu se doma nelíbilo. Řekl tatínkovi: „Otče, dej mi ten díl statku, který na mne připadá.“ Byl totiž sveden od špatných kamarádů, aby šel s nimi do světa. Zarmoutil se otec, ale synovi dal, oč jej žádal. A jak to dopadlo? Nehodný syn utratil všechno mezi špatnými lidmi.

Stal se z něho ubohý, ode všech zapomenutý, hladový a otrhaný – žebrák. Z hladu – on, kdysi tak bohatý – musil jíst pást vepře. A když byl sám a hladov, začal vzpomínat,

ZPYTOVAL SVĚDOMÍ.

„Já bláhový – z domu jsem odešel, kde bylo tak dobře – otce jsem opustil – a on mne měl tak rád... Jak jsem ho zarmoutil!“ A čím víc na to myslil, tím více jej to mrzelo,

LITOVAL SVÝCH HŘÍCHŮ.

Vstal a šel, klekl před tatínkem a řekl: „Otče, zhřešil jsem...“

VYZNAL SE Z HŘÍCHŮ.

A tatínek? Nezahnal ho od sebe. Ba naopak, již dlouho jej vyhlížel a těšil se na jeho návrat. „Tatínku, už si nezasloužím, ani abych byl tvým synem. Chci být posledním z tvých nádeníků, abych ti vše vynahradil.“

NABÍZEL DOSTIUČINĚNÍ.

Ale otec objal syna, dal mu krásné šaty, skvostný prsten a hostinu mu vystrojil. Hleď, milé dítě, takovému marnotratnému synu se trochu i ty podobáš. Jak? Když se ti ve všem nechtělo poslechnouti Pána Boha, když jsi něco dělal proti Božím přikázáním, bylo to, jako bys od Pána Boha utíkal. A Pán Bůh milosrdný, on stále čeká, kdy se k němu vrátíš. Odprosíš-li upřímně, hříchy ti odpustí a milost navrátí. A svaté přijímání – jaká to bude hostina pro tvoji duši!

Zpytování svědomí

Marnotratný syn zpytoval svědomí, když byl sám. I ty, když se začneš připravovat na svatou zpověď, jdi tam, kde tě nebude nikdo rušit, klekni si a pomodli se k Duchu Svatému. Duch Svatý posvětil a posílil apoštoly o svátcích Letnic a připomenul jim všechno, co jim Pán Ježíš kázal. Tak i tobě pomůže, aby sis připomenul všechny svoje hříchy a dobře se z nich vyzpovídal.

Duchu svatý, pomoz mi, abych poznal, které hříchy jsem spáchal, abych jich litoval, dobře se z nich vyzpovídal a opravdu se polepšil.
Otče náš... Zdrávas, Maria...

Předně vzpomeň:
Kdy jsem byl naposled u sv. zpovědi?
Litoval jsem hříchů při poslední sv. zpovědi?
Vykonal jsem pečlivě uložené pokání?
Podle přikázání Božích vzpomínej si na své hříchy od poslední svaté zpovědi.

I. V JEDNOHO BOHA VĚŘITI BUDEŠ.


Pán Bůh je náš nejvyšší Pán, ale přitom nejvýš dobrotivý Otec. Máme v něho věřit, v něho doufat, jeho milovat, jemu se klanět. Modlitbou ho máme prosit a jemu děkovat.

Zanedbával jsem vyučování náboženství?

Dopustil jsem se svatokrádeže?
(Například: neplatná svatá zpověď, nehodné sv. přijímání.)

Vynechával jsem své denní modlitby?
(Ráno, večer, před jídlem a po jídle.)

Modlil jsem se nepobožně, roztržitě, nedbale?

II. NEVEZMEŠ JMÉNA BOŽÍHO NADARMO.

Jména Bůh, Pán Ježíš, Panna Maria, svatý Josef a jiná svatá slova máme vyslovovati jen s velikou úctou. – S úctou je vyslovujeme při modlitbě, při křesťanském pozdravu nebo když se učíme o Pánu Bohu. Je však hříchem, když někdo vyslovuje svatá slova zbytečně, neuctivě, zvláště ve zlosti.

Bral jsem jméno Boží nadarmo?
Klel jsem?
Posmíval jsem se svatým věcem?
Přísahal jsem bez potřeby?

III. POMNI, ABYS DEN SVÁTEČNÍ SVĚTIL.

Neděle a některé svátky jsou věnovány Pánu Bohu. Jsme povinni je světit: nesmíme těžce pracovat a máme se zbožně zúčastnit celé mše svaté v kostele.

Zanedbal jsem v neděli nebo zasvěcený svátek vlastní vinou mši svatou?
(Kolikrát?)
Přišel jsem na mši svatou vlastní vinou pozdě?
Choval jsem se v kostele nepobožně?

IV. CTI OTCE SVÉHO I MATKU SVOU, ABYS DLOUHO ŽIV BYL A DOBŘE TI BYLO NA ZEMI.

Rodiče jsou po Pánu Bohu tvými největšími dobrodinci. Pán Bůh chce, abys jim byl za to vděčný, abys je měl rád. Máš se k nim vždy chovat uctivě a ve všem je poslouchat. Podobně jako k rodičům se máš chovat ke svým učitelům.

Neposlouchal jsem své rodiče a představené?
Byl jsem k nim hrubý?
Snad jim i nadával?
Odmlouval jsem jim a vzdoroval?
Hněval jsem se na ně?
Zlobil jsem doma nebo ve škole?
Posmíval jsem se starým lidem?
Nemodlíval jsem se za rodiče?

V. NEZABIJEŠ.

Kromě rodičů máme mít rádi i jiné, zvláště bratry a sestry, příbuzné a známé, kamarády, spolužáky. Žádnému – ani sobě – nesmíme škodit na zdraví, nemáme se na nikoho hněvat, nikomu nadávat, nikoho bít. Zvlášť si musíme dát pozor, abychom nikomu neuškodili na duši tím, že bychom ho svedli k hříchu.

Škodil jsem si na zdraví?

(Například: uhřátý pil vodu nebo jedl zmrzlinu, v zimě běhal venku málo oblečený, nechtěl jíst a podobně.)

Vydával jsem svůj život v nebezpečí?

(Vozil se na ledových krách, koupal se na nebezpečných místech a podobně.)

Bil jsem jiné?

Házel jsem po někom kamením?

Hněval jsem se na někoho?

Nadával jsem někomu?

Naváděl jsem jiné ke hříchu?

(K jakému?)

Přátelil jsem se se špatnými kamarády?

Trápil jsem zvířata?

VI. NESESMILNÍŠ.

IX. NEPOŽÁDÁŠ MANŽELKY BLIŽNÍHO SVÉHO.

Tato dvě přikázání jsou zvlášť velmi důležitá. Pán Bůh v nich zakazuje neslušné, nemravné myšlenky, řeči a skutky. Hodné dítě se chrání ze všech sil, aby nemělo ani jednoho takového hříchu. Bývají to hříchy velmi nebezpečné a mnohdy těžké. Člověk, který se jich často dopouští, bývá potom obyčejně tak zkažen, že se protiví Bohu i lidem. Pamatuj, že „oko Boží všechno vidí, Boha nikdo neošidí“ – a vzpomínej nyní:

Myslil jsem rád na něco nemravného?

Díval jsem se nemravně na sebe, na jiné, na neslušné obrázky či sochy?

Chodil jsem na neslušné filmy?

Poslouchal jsem rád, když druzí nemravně mluvili?

Mluvil jsem sám nebo zpíval něco nemravného?

Četl jsem něco takového, psal nebo kreslil?

Dělal jsem něco nemravného?

(Sám na sobě nebo s jinými? Kolikrát?)

Dovolil jsem, aby se někdo ke mně nemravně choval?

(Kolikrát?)

VII. NEPOKRADEŠ.

X. NEPOŽÁDÁŠ STATKU BLIŽNÍHO SVÉHO.

Pán Bůh chrání náš soukromý majetek, aby nám nikdo neukradl, nezničil nebo nepoškodil to, co nám patří. Pamatuj na Jidáše, který z malých krádeží došel až tak daleko, že za peníze prodal Pána Ježíše – a vzpomínej svědomitě:

Ukradl jsem něco?

(Rodičům nebo cizímu? Co to bylo? Peníze – kolik?)

Chtěl jsem něco ukrást?

(Co?)

Poškodil jsem někomu něco?
(Co to bylo? Řezal například ve škole nožem lavice, čmáral po lavicích nebo venku po zdech, šlapal záhonky v cizí zahradě, trhal tam ovoce, šlapal obilí na poli, vypůjčenou knihu ušpinil a podobně?)

Nechal jsem si něco vypůjčeného?

(Co?)

Nechal jsem si něco nalezeného nebo ukradeného?

(Co to bylo?)

VIII. NEPROMLUVÍŠ KŘIVÉHO SVĚDECTVÍ PROTI BLIŽNÍMU SVÉMU.

Pán Bůh žádá, abychom vždy a ve všem byli upřímní. Máme mluvit jen to, co je pravda. Kdo říká něco, o čem ví, že to není pravda, ten lže.

Také tu Pán Bůh zakazuje mluvit zbytečně o chybách druhého, ať skutečných, nebo vymyšlených. Mohli bychom tím někomu velmi uškodit. Když se lidé dovědí o někom něco špatného, nebudou ho mít už rádi jako předtím, nebudou si ho vážit, budou jím pohrdat. Vzpomínej si:

Lhal jsem někdy?

Uškodil jsem někomu svou lží?

Přetvařoval jsem se?

Sváděl jsem na jiného, co nebylo pravda?

Pomlouval jsem někoho?

(Vypravoval jsem o něm, co nebylo pravda?)

Vyprávěl jsem bez potřeby o chybách jiných lidí?

(Tomu říkáme nactiutrhání.)

PROTI PŘIKÁZÁNÍM CÍRKEVNÍM

Jedl jsem schválně v postní dny maso?
(Kolikrát?)

Nebyl jsem v době velikonoční u sv. zpovědi a u sv. přijímání?

HLAVNÍ HŘÍCHY

Jsou to nebezpečné náklonnosti, které člověka přivádějí k mnoha jiným hříchům. Vzpomínej si:

Byl jsem pyšný, lakomý, závistivý, mlsný a vybíravý v jídle, lenivý?

Vzpomeň si ještě, zda jsi nespáchal některé jiné hříchy, které zde nejsou uvedeny.

Hříchy, které jsi spáchal, si dobře zapamatuj, zvláště těžké.

U těžkých hříchů máš při svaté zpovědi říci, kolikrát jsi je udělal.

LÍTOST A PŘEDSEVZETÍ

Poznal jsi své hříchy. – A vidíš, že jich máš zase dost, přestože jsi tolikrát už sliboval, že se polepšíš a že se budeš hříchu chrániti.

Nyní poklekni, a jak nejzbožněji dovedeš, odpros svého Spasitele, který i za tebe zemřel na kříži.

Řekni mu, že tě tvoje hříchy velmi mrzí a že se tentokrát chceš opravdu polepšit.

Můžeš to Pánu Ježíš říci těmito slovy:

Pane Ježíši,

prosím tě vroucně, odpusť mi, že jsem byl k tobě tak nehodný, že jsem tolikrát neposlechl tvých přikázání, že jsem ti zlým odplatil všechno to dobré, co jsi pro mě učinil.

S Otcem nebeským a s Duchem svatým stále o mne pečuješ, opatruješ mé tělo i mou duši a chceš mne jednou přivésti k sobě do nebe.

Tak jako ty se staráš o mne, nedovedl by zde na světě žádný tatínek ani maminka.

A já jsem za to všechno k tobě tak často lhostejný, málo na tebe pamatuji, tolikrát dělávám, co se ti nelíbí.

Zasloužím za to velkých trestů v očistci a snad i v pekle.

Zvláště však mne mrzí, že jsem tobě způsobil bolest. Ty jsi trpěl za všechny lidi, tedy i za mne.

Když tě Židé odsoudili k smrti, když tě potom bili, když se ti posmívali, neviděl jsi mezi nimi i mne?

Každým svým hříchem jsem jim vlastně pomáhal – a také vojákům, kteří tě bičovali, i katanům, kteří tě křižovali.

Pane Ježíši, je mi to velmi líto. Umiňuji si pevně, že se opravdu polepším. Pane Ježíši, pomoz mi, abych to opravdu dovedl.

Nezapomeň, že lítost je nejpotřebnější část svátosti pokání. Kdybys hříchů nelitoval a nechtěl se polepšit, Pán Bůh by ti nemohl odpustit.

Bez lítosti není odpuštění.

VYZNÁNÍ HŘÍCHŮ

Marnotratný syn šel do domu svého otce. Řekl svému otci: Otče, zhřešil jsem… I ty jdeš do domu svého Otce nebeského, do kostela. Jdi napřed k oltáři, před svatostánek, tam poklekni, udělej kříž a pomodli se.
Přicházím k tobě, Pane Ježíši, jako marnotratný syn ke svému otci. Chci se vyzpovídat ze svých hříchů. Jsi zde ve svatostánku a vidíš mne – vidíš mi až do srdce. Znáš moje dobré i zlé skutky.

Odprošuji tě ještě jednou za všechno, co se ti na mně nelíbilo od poslední svaté zpovědi. Pomoz mi, abych se dobře a úplně vyzpovídal.

Pomoz mi, abych dovedl knězi ve zpovědnici říci všechno tak, jako bych to řekl tobě.

Nic nezatajím, nechci se dělat lepším, než jsem. Vím, že by mi to nic nepomohlo a měl bych za to ještě větší hřích. Vždyť ty jsi vševědoucí, tebe nemůže nikdo oklamat.

Svatá Panno Maria, svatý anděli strážný, svatý… (jehož křestní jméno mám) , přimlouvejte se za mne u Pána Boha, aby mi odpustil hříchy a pomohl mi dobře se z nich vyzpovídat.

Potom jdi ke zpovědnici. – Až na tebe dojde řada, udělej zbožně kříž a řekni:

Naposledy jsem byl u svaté zpovědi (řekni kdy) a vyznávám se před Pánem Bohem, že jsem se dopustil těchto hříchů.

Pak se knězi vyzpovídej ze svých hříchů. (Nezapomeň, že úmyslně zatajený těžký hřích by znamenal svatokrádež!)

Nakonec řekni:
To jsou mé hříchy. Srdečně jich lituji a pevně si umiňuji, že se opravdu polepším.

Dobře si všímej, co ti kněz řekne a jaké ti uloží pokání. Kdybys něčemu nerozuměl, zeptej se kněze, on ti poradí. Když ti kněz dává rozhřešení, bij se v prsa a říkej: Bože, buď milostiv mně hříšnému!

Potom udělej zbožně kříž, polib štolu a odejdi k oltáři.

DOSTIUČINĚNÍ

Pán Bůh ti právě odpustil hříchy a navrátil ti milost Boží.

Jak se mu za to odvděčíš?
Nejprve se před oltářem pomodli, co ti kněz uložil za pokání. Potom poděkuj Pánu Bohu za odpuštění hříchů:
Bože můj, děkuji ti za to, co jsi způsobil v mé duši.

Je nyní opět čistá a krásná, obmytá od skvrn hříchů, připravená pro návštěvu Pána Ježíše ve svatém přijímání. Jsem opět tvým svatým dítětem, které má právo přijít k tobě, ke svému Otci do nebe.

Jak se ti odvděčím za tak velké dobrodiní? Jak ti splatím veliký dluh za své hříchy?
Vynasnažím se, abych splnil to, co jsem již slíbil: že se opravdu polepším.

Zvláště těžkého hříchů budu se chránit, abych neztratil milost Boží. Moje duše musí zůstat stále krásná a čistá.

V náhradu za to, že jsem tě dříve tolika hříchy zarmucoval, chci nyní tobě působit radost.

Svou neposlušnost a nelásku k rodičům vynahradím velkou ochotou vždycky jim pomáhat.

Za to, že jsem býval dříve lenivý, nedbale se učil a nerad pracoval, budu nyní dvojnásob pilný a přičinlivý.

Místo trnů hříchů, které jsem dnes vytrhal ze svého srdce, chci v něm pěstovat jen květy dobrých skutků.

Můžeš se ještě pomodlit za rodiče, za učitele, za spolužáky a podobně nebo si vykonat krátkou křížovou cestu. Vhodné modlitby najdeš na konci této knížečky.

Svatá zpověď je skončena. Jdeš-li ke svatému přijímání až zítra, odejdi nyní domů a hleď, abys byl po celý den velice hodný.

Pamatuj, že má k tobě přijíti Pán Ježíš. Jemu na uvítanou připrav kytici vonných květů – dobrých skutků.

Poučení o generální zpovědi
a zpovědní zrcadlo
vyjde brzy i v knižní podobě

Kniha zpovědní zrcadlo

více informací zde