Modlitby ke zpytování svědomí a sv. zpovědi

Níže se předkládají některé modlitby a texty k rozjímání vhodné k přípravě na svátost pokání nebo po ní. Nemusíš se modlit všechny zde předložené. Můžeš si vybrat jen ty, které jsou ti milejší, nebo je střídat. Proto jich předkládáme více.

Je-li ti milejší modlit se srdcem, bez ústních modliteb, jednej, jak ti tvá zbožnost radí.

1. Před zpytováním svědomí

MODLITBA K OTCI SVĚTEL

Otče světel, jemuž každé srdce jest zjevno a jemuž není nic tajno, osvěť světlem sv. Ducha svého mou mysl i paměť a polož před obličej můj všechny mé proviny, abych se rozpomenul na hříšné cesty, po nichž jsem kráčel, a na nepravosti, kterými jsem duši poskvrnil, bych se nelíbil sám sobě v očích svých. Rozptyl v srdci mém všechnu mlhu sebelásky, která zatemňuje můj duchovní zrak, abych ti neřekl, že jsem bohat a ničeho nepotřebuji, zatímco jsem vpravdě ubohý a slepý, chudý a nuzný (Zj 3) . Otče věčný, jenž ducha dobrého dáváš žádajícím tebe, uděl mi ducha zkroušenosti, abych prohledal nyní všechny skrýše svědomí svého a aby mi nezůstaly skryty nepravosti mé, nýbrž abych je poznal a vyznal, a odpuštění jich od tebe dojíti zasloužil. Amen.

MODLITBA K MATCE BOLESTNÉ

K tobě, Matko Bolestná, se srdcem zkroušeným, ale zároveň plným důvěry se utíkám: nakloň svaté oči své ke mně a vyslyš prosbu, vystupující sice ze rtů poskvrněných, ale vyšlou z duše zkroušené. Hle, spěchám se postavit před Soudce svého, Božského Syna tvého, abych se před ním obvinil ze všech nepravostí svých a zasloužil odpuštění jich dojíti. Vyvolená Panno, ty ses stala pro hříšné Matkou Spasitele, tys viděla sladkou radost svou pro mé viny na kříži umírat, tobě pod křížem do lůna vložili zmučené tělo Beránka Božího, jenž svou smrtí hříchy světa sňal: tebe, Matko Bolestná, pro svaté rány Syna tvého prosím a vzývám: vypros mi od něho, ať jsem ve zpytování svědomí sám k sobě upřímný, v oplakávání spáchaných vin zkroušený, v jejich vyznávání pokorný, v předsevzetí pevný, abych odešel od této svátosti očištěn, uzdraven, posilněn, ať duše má zbílená v krvi Beránka s novou svěžestí nastoupí cestu přikázání Božích. Se Synem svým rač mne smířiti a na milost přijatého od úkladů nepřátel ochraňuj, abych mohl napotom tvému Synu i tobě se srdcem čistým sloužit. Amen.

2. Po zpytování svědomí

Čti rozjímavě některou z následujících statí.

SV. AMBROŽ

Slovy, jimiž světec v milánské katedrále oslovil dívku, jež těžce sešla z cesty, lze oslovit duši, která se těžkým hříchem připravila o všecku svou krásu a důstojenství:

Jak mám začít? Mám vypočítávat statky, o které ses připravila, anebo oplakávat bídu, kterou jsi na sebe uvalila? Tys byla pannou v ráji Božím, tys byla svatým chrámem Božím, tys byla stánkem Ducha sv., a kolikrátkoli pravím „tys byla“, tolikrát naříkej a plač, protože jsi byla, ale už nejsi. Ty ses skvěla čistotou jako běloskvoucí stříbro, tys zářila jako třpytící se zlato, tys byla jako zářivá hvězda v rukou Božích, a jaká se to s tebou stala proměna! Z panny Bohu zasvěcené stala ses otrokyní ďáblovou, ze snoubenky Kristovy praohavnou hříšnicí, z chrámu Božího místem nečistoty, z příbytku Ducha sv. brlohem satana. Byla jsi jako bělostná holubice na výsluní, teď se skrýváš jako výr v temnotách; zářila jsi jako zlato nejčistší, teď jsi opovrženější než bláto v ulici; byla jsi jako hvězda na obloze, teď jsi padla s nebe a proměnila ses v černý uhel.

SV. AUGUSTIN

I.

Šel jsem jistým krokem k propasti pekelné, nesa všechny nepravosti, které jsem spáchal proti tobě, Bože věčný, proti sobě i proti bližnímu, nepravosti mnohé a těžké. Kdyby mne nebyla tolikráte zachytila ruka milosrdenství tvého, kdyby mne nebyla tak dlouho držela slitovnost tvá, kam bych byl přišel, kdybych se byl tehdy z tohoto světa na věčnost odebral? Kam jinam leč na místo trápení a muk, jež spravedlnost tvá připravila nepravostem mým? Ale v těch hříších mne neustále obletovalo milosrdenství tvé, a zpovzdálí za mnou šla ustavičně slitovnost tvá, a i když já jsem byl daleko od tebe, nebyl jsi ty daleko ode mne. Žlučí přehořkou jsi mi zkrápěl hříšné rozkoše a nedovolené radosti mé, abych poznal, že největším trestem sám sobě jest duch nezřízený, a abych byl donucen hledat sladkost nesmíšenou, které najíti nelze, leč v tobě.

II.

V hořkosti vzpomínek svých vzpomínám si na spáchané nepravosti své, Pane a Bože můj. Šel jsem pryč od tebe, a tys mlčel; kráčel jsem po cestách křivolakých a vzdaloval se od tebe více a více, jda za hlasem nezřízených vášní a žádostivostí svých, tebe opustil a za tvory běžel. Kde jsem byl, Pane, a jak daleko jsem se vzdálil od rozkoší domu tvého, když se vášeň v mém srdci ujala žezla a já jí obě ruce podal a stal se sám sobě pustinou! Nevěděl jsem, že hynu a že se řítím střemhlav do propasti; svolával jsem na hlavu svou hněv tvůj, a nedbal jsem. Ve hluku vášní neslyšel jsem sladký hlas tvůj, překročil jsem všechny meze zákonů tvých. Já služebník tvůj utíkal jsem od pána, a lapil jsem stín; ale kam jde nebo kam prchá ten, jenž opouští tebe, aby neviděl tebe, jenž nemůžeš nevidět jeho? Kam jinam, leč z náruče Spasitele milostivého do rukou Soudce rozhněvaného? Byl jsem sám sobě vůdcem do zkázy, a po jakých stupních sestoupil jsem až na dno propasti! Ubohá duše, která doufala, že něčeho lepšího dosáhne, když se od tebe odtrhne! Ty však, Pane, milostiv jsi kajícím hříšníkům a rozvazuješ pouta, kterými sami se spoutali.

SV. ANSELM

Děsí mne život můj; když jej bedlivě zpytuji, objeví se mi všecek poskvrněný neb neúrodný, a jestliže má nějaké plody, jsou zakrnělé nebo tak onak porušené, že se nikterak Bohu líbit nemohou. Ó duše vlažná, duše pustá, co tropíš?
Strome neúrodný, strome suchý a neužitečný, hodný, abys byl vykopán a spálen, jak obstojíš, až bude Soudce hledat na tobě plody? Co odpovíš, duše hříšná, až bude od tebe požadován počet ze všeho, co jsi konala, z každého slova planého, z každého pohybu víčka očního? Až se na tebe vyhrnou jako zvěř při hlasu honců hříchy nesčetné a těžké, hříchy, kterých teď nevidíš, ba které jsi ani za hřích nepokládala?

SV. BERNARD

Znám kohosi, jenž po léta dlouhá s tebou důvěrně žil, za stolem s tebou sedával, pokrm z rukou tvých brával, v klíně tvém dřímal a s tebou hovoříval. Dědičným právem jest služebníkem tvým, ale tys ho od mládí hýčkal, metly šetřil, a proto se stal vzpurným, patu svou proti tobě pozvedl, tebe v otroctví uvedl a tobě teď vládne, poklady tvé rozhazuje, potupu ti plodí a hněv Boží na tvou hlavu svolává. Rozhořčen zvoláš: „Syn smrti jest člověk ten“ (2 Kr 12). Tys onen muž! Starý člověk tvůj, tělesný a hříšný, vzepřel se proti duši tvé, za nic nepokládá zemi zaslíbenou (Ž 175), nebeský ráj, a jen co světského jest, tomu hoví a holduje. Nenávidí kázeň, jen léčky ti strojí a shromažďuje kletbu ke dnu hněvu a pomsty, a ty takové bezpráví trpíš, zrádného netrestáš, ba s ním si pohráváš, a nevíš, že Ismael (Gn 21) s tebou hraje a tebe o nebe obehraje, jámu ti chystá, aby tě do ní uvrhl. Co se ti zdá? Jestliže rozumně smýšlíš, odpovíš se mnou: „Hoden jest smrti, ukřižován buď.“ Nuže neváhej, nešetři, neodkládej, nýbrž rychle, srdnatě, rozhodně ukřižuj starého člověka svého, nepřítele tvého, světa milovníka, ďábla služebníka. Ukřižuj, ukřižuj ho, ale na kříži Kristově, v němž jest spása, život a vzkříšení. Ke Kristu volej, a uslyší tě Ukřižovaný tvůj a řekne tobě: „Ještě dnes budeš se mnou v ráji.“ Ukřižuj starého člověka(Ř 6), abys potom zvolal: „Jaká proměna pravice Nejvyššího (Ž 76)! Včera jsem byl v temnotách, dnes v záři světla; včera ve spárech lva, dnes na Srdci Spasitelově; včera v branách pekelných, dnes v rajských rozkoších.“

3. Vzbuzení lítosti

MODLITBA ZA DAR LÍTOSTI

Všemohoucí a nejlaskavější Bože, jenž jsi žíznivému lidu vyvedl ze skály pramen živé vody, vyveď z tvrdosti srdce našeho slzy zkroušenosti, abychom dovedli oplakávati hříchy své a zasloužili si pro milosrdenství tvé obdržeti jejich odpuštění. Skrze Krista, Pána našeho. Amen.

SV. ONDŘEJ KRÉTSKÝ

Konec se blíží, duše má, konec se blíží, a tys lhostejná? Čas kvapí, povstaň! Již Soudce stojí ve dveřích. Jako sen prchá život tvůj a jak květ odkvétá a opadává, a ty ještě za marnostmi se honíš?
Hněv Boží jsi na sebe svolala, a jež jsi dříve na trůně seděla, teď na smetišti ležíš malomocenství plná(Jb 2). Znesvětila jsi svaté pomazání, jímž tě Bůh na křtu posvětil, hřešilas, a teď jako žena hříšnice volej k němu a rci: „Přijď, Pane, a hledej ovečku ztracenou.“
Pojď, duše má ubohá, spolu s hříšným svým tělem, a Tvůrci veškerenstva se pokorně vyznej. Proč jsi se Evě, pramatce své, podobnou stala? Proč jsi vztáhla ruku po zapověděném ovoci a okusila jedovatého plodu?
Jak Eva Adama, tak mne nezřízená vášeň svedla ke hříchu, podávajíc sladkou rozkoš a zatajujíc hořkost, jež na dně kalicha se kryla.
Adam, jenž jediné přikázání tvé přestoupil, právem byl z Edenu vyhnán: já pak, jenž tolikrát pohrdl životodárným zákonem tvým, zdaž jsem nezasloužil navždy být z nebeského Sionu vyloučen?
Před tebou na tvář, Ježíši, padám: než přijde konec, uděl mi milost zkroušené lítosti a odpuštění hříchů.

SV. ANSELM

Čeho ses dopustil, tichý a nevinný Beránku, že jsi tak souzen? Čeho ses dopustil, lásky nejhodnější Ježíši, že jsi tak mučen? Který jest zločin, která provina tvá, která jest příčina tvé smrti, který důvod tvého odsouzení? Já, já jsem příčina tvých ran, já vinen utrpením tvým, já jsem zavinil tvé muky a tvou smrt. Ó neskonalé tajemství tvé lásky, ó nepochopitelné zařízení milosrdenství tvého! Hřeší provinilec, a spravedlivý jest trestán, bezbožný Boha uráží, a odsouzen jest svatý všech svatých, a co zavinil služebník, odpykává pán. Synu Boží, kam až sestoupila pokora tvá? Jak daleko šla láska tvá? Já nepravě jednal, a tys trest za to na sebe vzal; já se zločinů dopouštěl, a tys za to mučen; já pýchou naplněn, a ty potupami zahrnut; já neposlechl přikázání Nejvyššího, a tys poslušen Otce až k smrti, abys hřích mé neposlušnosti shladil; já šel za vášní, tys hřeby proklán; já se oddával rozkoším, tys biči rozedrán; já nestřídmosti hověl, tys žízní mučen; já ochutnával sladkost ovoce zapověděného, a ty okoušíš žluč přehořkou, já vesele hřešil s Evou, ty bolestně trpíš s Matičkou svou. Ó Králi slávy, hle, moje bezbožnost, a vedle ní září tvá slitovnost. Čím se ti odvděčím za všecko, co jsi vykonal pro mne? Otevři srdce mé hlasu zákonů tvých, nechť neodchýlím se již napravo ani nalevo od cesty přikázání tvých, na cestu hříchu nechť nezabočí noha má: pro milosrdenství tvé tě prosím, račiž se smilovat nade všemi nepravostmi mými.

K MATCE MILOSRDENSTVÍ OD SV. ALFONSA LIGUORI

Zdrávas, okraso vesmíru, zdrávas, Matko vší útěchy, neodvracej tvář svou od hříšného, nezbavuj pomoci prosícího. Jestliže ty se mne neujmeš, na koho se obrátím? Ty-li na mne zapomeneš, kdo mne bude pamětliv? Zmizíš-li zrakům mým ty, hvězdo mořská a vůdkyně kajících, za kým půjdu a kdo mne povede? Pomni, kvůli komu tě Syn Boží vyvolil za Matku, rozpomeň se, pro koho jsi snášela bolest a žal. Nechť mlčí o milosrdenství tvém, Panno svatá, jestliže jest někdo pod sluncem, jenž se pamatuje, že vzývaje tebe v potřebách svých nebyl vyslyšen. Proto i já k tobě se utíkám, abych skrze tebe slitování našel u Otce milosrdenství a Boha veškeré útěchy.

4. Vzbuzení předsevzetí

„Chceš býti zdráv?“ Tak ses tázal jednou ty, nebeský Lékaři, nemocného ubožáka(J 5) a jaká jiná odpověď se dala čekat, leč tato jediná: „Chci!“ Ale ubohý, neznaje tebe, hned dodal: „Není to v mé moci.“ I já přistupuji teď k tobě, božský Lékaři duší, a na tvou otázku odpovídám s oním nemocným: „Chci.“ Ty však připojuješ ihned vážná slova. „To závisí především na tobě!“ Nejmocnější dárce života a zdraví, kolik nemocných obléhá do roka spásonosné místo daleko posvátnější, než byla on andělská Bethesda, kde jen jediný býval uzdraven! Kolik nemocných přistupuje do roka sem, k svátostnému pramenu života, kde vyvěrá nikoli zázračná voda, nýbrž životodárná Krev tvá, jež mrtvé křísí a nemocné uzdravuje! Kolik jich sem spěchá rok co rok, a jak málo se jich uzdraví, protože nechtějí vyslovit toto slovo jediné: „Chci být zdráv.“ Přemnozí prolévají hořké slzy lítosti, a ty slzy, byť sebehojnější, jsou plané a nesmyjí jejich viny, protože nechtějí učinit pevné předsevzetí a nechtějí upřímným srdcem prohlásit: „Já chci.“
Nebeský Lékaři, vím dobře, že dvojího jest třeba, abych dosáhl zdraví duše a odpuštění vin: především tvé milosti, a ta mi neschází; potom však má vlastní pevná vůle, bez níž ani tvá milost všemocná není s to, aby mne uzdravila. Nechci-li, aby nadarmo a neplatně vyslovil tvůj zástupce svaté slovo: „Já tě rozhřešuji od hříchů tvých…,“ musím napřed říci pevně a určitě: „Já chci… chci zanechat hříchů; chci opustit cestu nepravosti, jíž jsem se doposud ubíral; jest má pevná vůle, pevné a odhodlané rozhodnutí, pevný a svatý slib: chci se určitě varovati této příležitosti… zanechati… vyhýbat se…“ Zacheus neuslyšel od tebe útěchyplná slova: „Dnes spasení se stalo domu tomuto,“ dokud neosvědčil před tebou pevné předsevzetí a rozhodnutí své. Já pak, byť bych měl pochybnosti sebevětší o dostatečnosti své lítosti, s pevnou jistotou přistupuji k svátostnému vyznání, protože mé pevné předsevzetí doplní jistě, čeho se nedostává vroucnosti mé lítosti, a jest mi zárukou, že mne přijmeš na milost, jako jsi za svého pozemského života přijal každého, jen když byl dobré vůle a odhodlán nevrátit se na cestu hříchu a zkázy.

SV. AUGUSTIN

Ó Pane, jak se zmítala duše má, když jsem ji nutil, aby se vzchopila a následovala tebe! Vzpouzela se všemožně a jako smrti se hrozila myšlenky, že bude musiti dát sbohem hříšnému návyku, kterému hověla. „Probuď se, jenž dřímeš, a zasvitne ti Kristus!“ volal ke mně hlas apoštola tvého, a já jsem neměl než ospalá slova: „Brzo, brzo, počkej chvilenku.“ Ale to „brzo, brzo“ nebylo brzo, a „počkej chvilenku“ trvalo dlouho. Zdržovaly mne nicotné marnosti, dávné přítelkyně mé, totiž mé náruživosti, a tahajíce mne za šat, našeptávaly mi: „Chceš nás navždy opustit? A od tohoto okamžiku už jakživy nebudeme s tebou? Už nikdy nebude dovoleno to neb ono?“ A jaké ohavnosti mi přitom předváděly a do ucha šeptaly! „Myslíš, že to bez nich vydržíš?“ A já sám v svém nitru jsem říkal: „Vzhůru, teď se rozhodni, teď ještě.“ Již jsem se k tomu kroku chystal, ale stál jsem na kraji a oddychoval: učinil jsem druhý pokus a byl jsem již skoro u cíle, již již jsem se ho chápal, a zase jsem kolísal mezi životem a smrtí. A na oné straně, k níž jsem se obracel, zjevila se mi vznešená krása čistoty; tam bylo tolik jinochů a panen, jako by se mi smáli: „Ty bys nedokázal, co tito a tyto?“ Takový boj zuřil v mém srdci a já jsem vzlykal: „Jak dlouho ještě? Zítra a zase zítra? Proč ne dnes? Proč neučinit ještě této chvíle konec mé ohavnosti?“ Vstoupil jsem domů zmítán tím bojem, a otevřel Písmo tvé, a zrak můj padl na slova apoštolova: „Hodina jest, abychom ze sna povstali. Svlecte starého člověka a oblecte se v Pána Ježíše Krista.“ A při čtení těchto slov vzešlo mi světlo jistoty a rozptýlilo všecku mou váhavost a všecky mé pochybnosti.

5. Před svátostným vyznáním

PODLE SV. AMBROŽE

Božský divotvorce a dárce života, ty kdysi vida matku plačící pro syna, jehož jí ke hrobu nesli, milosrdenstvím hnut jsa zastavil jsi průvod a vrátil jí ho živého: viz, jak nepřítel se chystá i mou duši zemřelou ze země živých odnésti do krajů, odkud není návratu, do krajů bídy a temna, kde vládne mrákota smrti, kde není pražádný řád, nýbrž jen věčná hrůza tam sídlí (Jb 10) . Rozpomeň se na slzy, které i nad mou smrtí Matička tvoje i moje kdys ronila, dej se milosrdenstvím pohnout, ne-li z ohledu na mne, alespoň z lásky k Rodičce své, zastav průvod a vrať mne vzkříšeného té, které jsi mne na Golgotě za syna svěřil a odevzdal. A jako jsi ke hrobu, v němž Lazar ležel, přistoupit ráčil, tak račiž přistoupit nyní ke hrobu, ve kterém duše má ve hříších mrtvá již leží, a jako jsi nad Lazarem zaslzel, tak račiž i duši mou uznat za hodnou svých slz a rci k ní: „Vstaň, pojď ven.“ Na slova tvá spadnou pouta hříchů z rukou mých rychleji než na slovo andělovo okovy z rukou Petrových a vyjdu svoboden, abych jako šťastný vzkříšený tvůj při hostině bethánské byl i já jednou jedním ze spolustolujících tvých při věčné hostině v nebesích.

VZBUZENÍ DOKONALÉ LÍTOSTI A PŘEDSEVZETÍ

Poněvadž tě, Bože, vroucně a upřímně miluji, opravdu míním skutkem to dokázati; srdečně lituje všech svých hříchů. Lituji nejen, že jsem jimi ztratil nebe a zasloužil spravedlivého trestu v pekle, ale želím jich zvláště a hlavně proto, že jsem jimi urazil tebe, svého nejdobrotivějšího Boha a nejlepšího Otce; svého Stvořitele, Vykupitele a Posvětitele, své nejvyšší a lásky nejhodnější Dobro. Lituji nejen všech hříchů smrtelných, ale i všech hříchů všedních a všech poklesků, poněvadž i těmito jsem hněval tebe, své nejvyšší Dobro. Z lásky k tobě miluji též svého bližního, přítele i nepřítele, jako sebe samého. A poněvadž tě nade všecko miluji, činím opravdové předsevzetí, že se budu varovati všech hříchů, jakož i všech příležitostí ke hříchu, svých předešlých nepravostí vždy víc a více budu litovati, že nikdy proti tvé nejsvětější vůli nebudu jednati a že s láskou a věrností jen tobě budu sloužiti. Odpusť mi mé hříchy, přijmi mne opět za syna a pomáhej mi svou milostí, abych toto své předsevzetí dokonale vyplnil. Za to tě prosím pro neskonalé zásluhy tvého jednorozeného Syna, Pána a Spasitele našeho, Ježíše Krista. Amen.

6. Ve zpovědnici

U zpovědnice buď soustředěný a veď si pokorně. Trpělivě čekej, až na tebe dojde řada. Nechoď tak blízko, abys slyšel zpověď druhých. Zaslechneš-li však náhodou něco, jsi pod hříchem zavázán s nikým o tom nemluvit.

Ve zpovědnici poklekni, poznamenej se křížem, a když obdržíš požehnání, pokračuj těmito nebo obdobnými slovy:

„Naposledy jsem byl u svaté zpovědi (řekni kdy) a vyznávám se před Pánem Bohem, že jsem se dopustil těchto hříchů:…“
Své vyznání ukonči těmito nebo obdobnými slovy:
„Těchto a všech zapomenutých hříchů upřímně lituji a slibuji polepšení.“

Kněz má povinnost položit ti otázky, je-li to k úplnosti zpovědi třeba. Odpovídej mu ochotně a pravdivě. Jeho napomenutí přijímej rád a s důvěrou. Rozhřešení přijmi v pokorné zbožnosti, je to nejdůležitější okamžik ve svátosti pokání.

Po sv. zpovědi poděkuj Bohu vroucně za obdržené odpuštění a vykonej pokud možno hned uložené pokání.

7. Po sv. zpovědi

SV. ONDŘEJ KRÉTSKÝ

Vyjdi, duše má, ze země hříchu a odejdi do krajin nesmrtelné neporušenosti.

Chraň se plamenů vášně, utíkej ze Sodomy a Gomorrhy.

Neobracej se zpět, abys ve sloup solný proměněna nebyla: nechť příklad ženy Lotovy jest tobě výstrahou.

Nechať děsí tě příklad Sodomy: v Segoru spásu svou zajisti (Gn 19,19–22).

Pane, do hlubin mořských mne uvrhly mé viny: tys mne vytrhl z pekla a vysvobodil jsi duši mou od záhuby.

Tys peklu přikázal, a vydalo kořist svou (zajatce svého): svým rozkazem jsi mrtvého přivedl k životu.

Duši mou živou peklo vydalo, jež zástupy nesčetných zahynulých už pohltilo.

Oslavuji, Pane, milosrdenství tvé: račiž utvrdit kolísající srdce mé na skále zákonů svých.

SV. EFRÉM

Kriste Spasiteli, ty ses mi stal cestou, která mne dovedla k Otci, ze zdrojů tvých jsem načerpal milost a odpuštění a očistil jsem duši svou ode všech poskvrn ve studnici milosrdenství tvého. Učiň nyní srdce mé půdou dobrou, jež by símě tvé přijala a svlažená rosou milosti tvé užitek stonásobný přinášela. S ovečkou ztracenou a opět nalezenou představ ji nebeskému Otci svému před anděly svými, abych se všemi vyvolenými chválil tebe v rozkoši rajské na věky.

SV. AUGUSTIN

Hřešil jsem hříchem velikým a jsem si vědom provinění mnohých, ale nezoufám, protože tam, kde se rozhojnila vina, ještě více se rozhojnila milost. Nemůže mne děsit množství nepravostí mých, když si smrt Páně na mysl uvedu: vím, že hříchy mé lásku jeho zdolati nemohou. Hřeby a kopí volají ke mně, že jistě s Kristem jsem smířen, ačli ho vroucně miluji. Longin mi kopím Srdce Kristovo otevřel, já vešel od něho a tam odpočívám v bezpečí. Kdo se strachuje, ať miluje, protože láska vyhání bázeň (a přikrývá množství hříchů). Proti žáru vášní není na světě léku mocnějšího a účinnějšího nad smrt Vykupitelovu. Rozvírá na kříži náruč svou, hotov na srdce přivinout hříšníka. V objetí Spasitele svého chci žít, v jeho objetí si žádám i umřít.

SV. ANSELM

I.

Pane a Bože můj, dej srdci mému milost, aby po tobě toužilo, toužíc hledalo, hledajíc nalezlo, naleznouc milovalo, láskou dřívější hříchy odčinilo, odčiněné neopětovalo. Rač v něm udusit plamen tělesných žádostí a roznítit oheň nebeské lásky tvé, dej, abych přemáhal všechny úklady, pokušení a rozkoše záludné, dokonale srdcem i skutkem vystříhal se všeho, co zakazuješ, konal a zachovával, co přikazuješ, miloval a chtěl, co a jak chceš ty. Neponechávej mne mé vlastní vůli ani lidské nevědomosti neb slabosti ani žádnému tvoru, leč jen tvé nejmoudřejší prozřetelnosti, aby se na mně a ve mně a ode mne ve všem, vždy a všude dála přesvatá vůle tvá.

II.

Díky vzdávám tobě, Pane Ježíši Kriste, mé vykoupení a moje spáso, že jsi mne v této svátosti nejdražší Krví svou obmýti ráčil. Dokonej ve mně, co jsi začal, a obrať mou vlažnost v nejvroucnější lásku. Vím a vyznávám, že nejsem hoden být od tebe milován, ale ty nejsi nehoden lásky tvorů svých; nehoden jsem já sloužiti tobě, ale nehoden nejsi ty, aby ti sloužil tvůj tvor. Dej, abych upustil od cesty hříchu a začal ti sloužit, jak se patří, a aby tě slabost má oslavovala, jak vyžaduje ode mne nekonečná moudrost tvá.

K PANNĚ MARII OD SV. GERMÁNA

Ó Královno míru, račiž svět pokojem oblažit, nás všecky všeho pokušení a nebezpečí vždy chránit, z věčného zavržení vysvobodit, zbavit všech vin a prosbami svými šťastný den odměny připravit. Ke komu jinému bychom šli? Máš slova života věčného, totiž přímluvy za nás, a nikdy neustáváš dštít milosti na nás ubohé.

K PANNĚ MARII OD SV. JANA DAMAŠSKÉHO

Maria, Matko předivná, zázraku Boží všemohoucnosti, nad kterým žasli proroci, jejíž sláva anděly převyšuje: buď milostiva prosbám služebníků svých, kteří tě za pomoc vzývají, přimlouvej se za nás u Syna a Boha svého, aby nám dal šťastně přeplavat moře života tohoto, vlnami zuřící a vichry zmítané, a vysvobodil nás od úkladů nepřátel. Ó Maria, jejíž přímluvu Syn neodmítne, jejíž prosbu neoslyší, ty, jež jsi Bohu nejbližší, jež Trojici nejsvětější stojíš blíže než zástupy cherubů a sbory serafů: dokud trváme v tomto hynoucím světě, od tebe doufáme pomoci ke skutkům záslužným a po odchodu ze světa skrze tebe doufáme přijíti k Bohu věčnému.

POVZBUZENÍ OD SV. BERNARDA

Vstaň, vojíne Kristův! Vstaň, vrať se do boje, z něhož jsi utekl, bojuj teď statečněji než dříve, abys odčinil své pochybení a slavnějšího vítězství došel. Či myslíš, když ze šiku Kristova utečeš, že tím rukám nepřítele unikneš? Spíše jim podlehneš na útěku než v boji. Čeho se obáváš, když pod praporem Kristovým tě obklopuje tolik společníků, chrání tolik andělů a vůdcem jest sám Kristus? Když Kristus s námi, kdo proti nám? Bezpečně můžeš jít v boj, kde jest bezpečné vítězství, a jediná příčina pozbýti koruny jest z boje uprchnout.

MODLITBA ZA MILOST VYTRVÁNÍ

Pane, uděl mně milost, aby mne budoucně nic netěšilo kromě toho, co mne může více s tebou spojit; aby mne nic nezarmucovalo kromě toho, co mne od tebe může vzdálit; abych vše podnikal jen ze svaté lásky a abych nikdy nejednal z líné navyklosti, nýbrž po každé z popudu čisté horlivosti pro tvou čest a pro své vlastní anebo svých bližních opravdové blaho. Bude-li mně zlý nepřítel strojit osidla, veď mne po cestách svých přikázání, abych neklesl. Budou-li mne vábit lákadla smyslnosti, svůdnosti světa aneb zlé příklady, pak, Ježíši můj, neodstupuj ode mne; k tobě, Ježíši ukřižovaný, chci vždy pohlížet; v tvých svatých ranách, Pane Ježíši, nechť najdu vždy ochranu a bezpečný útulek! Vztáhni ruku svou a tak mocně mne k sobě připoutej, aby nižádná moc světa mne nemohla odloučit od tebe. Amen.

OBNOVA KŘESTNÍHO SLIBU

Nejlaskavější Otče, v nejhlubší pokoře a vděčnosti klečíme před božskou velebností tvou a díky vzdáváme tobě za milost sv. víry, k níž jsi nás nehodné beze všech zásluh našich v nevyzpytatelné prozřetelnosti a milosrdenství svém povolal. Nenechal jsi nás bloudit v noci nevědomosti a zahynout v temnotách hříchu, nýbrž ukázal jsi nám cestu k pravé blaženosti, otevřel jsi oči naše světlu pravdy tvé a srdce naše hlasu volání tvého, abychom cestou přikázání tvých radostně kráčeli a zachovávajíce svědomitě zákon tvůj věčné blaženosti dosáhli.

Slibujeme tedy dnes znovu, co jsme při křtu sv. slíbili:

Zříkáme se znovu všech skutků a vší pýchy satanovy,

věříme v tebe, Otce všemohoucího, věříme v Syna tvého jednorozeného, z Panny narozeného a pro nás ukřižovaného, věříme v Ducha sv., věříme v jednu, svatou, katolickou a apoštolskou Církev, věříme v obcování svatých, odpuštění hříchů, těla vzkříšení a život věčný.

Slibujeme, že této své víře a sv. Církvi až do posledního vzdechu věrni zůstaneme, slibujeme, že svým chováním jí ke cti vždy budeme, za sv. víru jsme hotovi všecko, i život obětovat a ve všem se osvědčovat hodnými dítkami tvými, my, které jsi na křtu sv. za dítky své přijal a členy své rodiny učinil.

Pokračovat můžeš na:
zpovědní zrcadlo »

Poučení o generální zpovědi
a zpovědní zrcadlo
vyjde brzy i v knižní podobě

Kniha zpovědní zrcadlo

více informací zde