Na této stránce zveřejňujeme odpovědi, které byly vypracovány na dotazy našich čtenářů, a které mohou být prospěšné dalším věřícím. Uveřejnění je anonymní a bez jakýchkoliv detailů o tazateli.
Případné vaše dotazy ke zpovědnímu zrcadlu můžete zaslat zde: zpovedni-zrcadlo(zavinac)proton(tecka)me . Odpověď může trvat delší čas, zejména vyžaduje-li konzultaci s katolickým knězem.
Jak se to má s udělením svatého křtu v náležitý čas?
Zbytečné odkládání křtu novorozeněte je hříšné, neboť se jím dítě nespravedlivě připravuje o milosti ze křtu plynoucí, které jsou každému člověku nutné ke spáse. Pokud by dítě jakožto nepokřtěné zemřelo, nedosáhlo by věčné blaženosti v nebi. Někdo může namítnout, že zdravé dítě není v nebezpečí smrti, a proto odklad nevadí. Toto odůvodnění však neobstojí. Za prvé nelze vyloučit různé nepředvídané nehody, za druhé, i kdyby dítě nezemřelo, zbytečně bylo ponecháno delší dobu v područí ďábla ve stavu prvotního hříchu bez nadpřirozených Božích milostí, vlitých ctností atd.
Praxe Církve od počátku mluví také jasně. Např. ve třetím století jistý kněz navrhoval, aby byly děti křtěny po vzoru židovské obřízky až 8. den po narození a nikoliv hned první nebo druhý den. Sv. Cyprián jeho názor předložil k posouzení na shromáždění 60 biskupů a následně v odpovědi danému knězi napsal: „Ani jeden nebyl tvého náhledu; ani jeden; naopak všichni jsme soudili, že žádnému novorozenci nesmí býti odpíráno milosrdenství a milost Boží.“ Sv. Augustin, který tuto epizodu taktéž zmiňuje, k tomu dodává: „Každý den má se spěchati novorozenci ku pomoci, aby nebyl zavržen na věky.“ Podle toho si počínali katolíci obecně až do nedávné doby a nechávali děti křtít hned, jakmile to bylo možné. Dokud se děti rodily doma, nebylo výjimkou že byly přineseny do chrámu a pokřtěny hned první nebo druhý den po narození. Jestliže se rodí v nemocnicích či porodnicích, kde dítě několik dní zůstává, křtí se co nejdříve, jak je to možné. V některých místech bývala ještě v první polovině 20. století i praxe křtů přímo v porodnicích nebo i v domácnostech, což však dle rozhodnutí církevní kongregace nebylo správně vyjma případů ohrožení života novorozence, neboť křest mimo případy nouze má být prováděn v chrámu se všemi obřady, které k němu patří.
Kodex kanonického práva z r. 1917 v kánonu 770 jasně deklaruje, že narozené dítě má být pokřtěno co možná nejdříve. Tentýž kánon navíc stanovuje, že o této vážné povinnosti mají duchovní pastýři své věřící často poučovat. („Infantes quamprimum baptizentur; et parochi ac concionatores frequenter fideles de hac gravi eorum obligatione commoneant.“) Přihlédneme-li k dnešním obvyklým podmínkám u nás, měli by tedy rodiče po narození dítěte kontaktovat kněze a domluvit termín křtu co nejdříve po propuštění dítěte z porodnice. Pokud s tím otálejí, hřeší. Mnoho katolických moralistů učí, že odklad delší než jeden měsíc bez důvodu a delší než dva měsíce s důvodem, je již těžkým hříchem.
Co se týče moderní praxe, na kterou poukazujete, ta vychází z široce rozšířeného modernismu, který sv. Pius X. nazval snůškou všech herezí. Modernisté v tomto pouze přejali Církví odsouzené bludy ohledně ospravedlnění, nutnosti křtu ke spáse a křtu dětí. V důsledku toho se v modernistických kruzích setkáváme s následujícími bludnými názory:
- Křest pro dítě není nutný ke spáse. Může být spaseno i bez něj.
- Není vhodné křtít malé děti, které nemají užívání rozumu. Má se počkat, až budou starší a budou se moci samy rozhodnout, zda chtějí být pokřtěny či nikoliv.
- Vůdčím prvkem a motivem křtu je uvedení do společenství, a proto je třeba se křtem počkat, až se ho bude moci účastnit matka dítěte, další příbuzní, přátelé, zařídí se pro ně pohoštění apod.
V důsledku těchto omylů a chybějícího poučení ze strany duchovních pastýřů se dnes u katolíků namnoze setkáváme s odkládáním křtů po dobu mnoha měsíců, někdy i let. Ovšem i Kodex kanonického práva z r. 1983, který již vychází z modernismem poznamenaného prostředí po Druhém vatikánském koncilu, uvádí v kánonu 867, že „rodiče jsou povinni dbát, aby jejich děti byly pokřtěny v prvních týdnech po narození“. Modernismem poznamenané jsou bohužel i nové, pokoncilní křestní obřady dětí, v kterých se jakoby předpokládá účast obou rodičů u křtu. V tradičních křestních obřadech římského rituálu rodiče při křtu dítěte vůbec nijak nevystupují, vše se nechává na kmotrovi či kmotře. Vzhledem k matce se dříve praktikoval, po koncilu prakticky vymizelý, obřad římského rituálu žehnání matky po porodu (benedictio mulieris post partum), u nás lidově nazývaný „úvod šestinedělky“, při kterém kněz žehná matce, která po porodu přichází poprvé do kostela (křest dítěte již proběhl brzy po porodu bez její přítomnosti), a modlí se za ni i dítě. Ona pak s hořící svící v ruce za šťastný porod a dar dítěte Bohu a rodičce Boží děkuje.
Pokračovat můžeš na:
zpovědní zrcadlo »
